Štolu Lehnschafter jsme osobně navštívili, abychom si udělali vlastní představu o tom, co toto jedinečné místo nabízí. Historická část tohoto článku vychází z informačních panelů umístěných před štolou a z podkladů, které nám laskavě poskytl Pavel Chaloupka. Za jejich poskytnutí mu patří naše upřímné poděkování.

Pokud plánujete štolu navštívit a hledáte praktické informace, jako je průběh prohlídky, vstupné, rezervace, parkování nebo na co se připravit před vstupem do podzemí, najdete je na NEMINOUT.cz, kde jsme připravili podrobného průvodce návštěvou.

V tomto článku se zaměříme především na historii štoly Lehnschafter, její vznik, vývoj a zajímavosti, které jsou s tímto výjimečným hornickým dílem spojeny.

Na závěr bychom chtěli vyjádřit poděkování všem, kteří se podíleli na zpřístupnění štoly Lehnschafter veřejnosti. Za možnost projít dnes jejími chodbami stojí obrovské množství práce, času a odhodlání lidí, kteří věnovali nespočet hodin záchraně, zabezpečení a obnově tohoto historického díla. Výsledek jejich práce dnes může obdivovat každý návštěvník, málokdo si však dokáže představit, kolik úsilí bylo potřeba, aby se štola znovu otevřela veřejnosti. Za jejich práci, nadšení a péči o naše hornické dědictví jim patří naše upřímné poděkování, velký respekt a obdiv.

Historie dolu

Toto naleziště bylo známé a těžené již ve 14. století.

Již v roce 1551 zde bylo několik stříbrných dolů. Osada Neuschellenberg dostala o tři roky později, 11. února 1554, horní právo a vzniklo horní město pod správou Ludvíka von Lobkowitze.  Horní právo mělo 14 odstavců a jako vzor bylo Jáchymovské horní právo.

V roce 1597 udělil císař Rudolf II. Neuschellenbergu práva a privilegia královského horního města. Samotné dolování v té době prý nebylo moc rozsáhlé, ovšem práva, která byla městu udělena, dokazují opak.

V roce 1580 důlní společnost vlastnila třídírnu rudy, provozní budovu dolu (hotel Cepín) a vodní štolu vedoucí z Nového Města do Mikulova, pro potřebu stoupovny a tavírny v Hrobu. Tomuto komplexu v nedalekém Hrobu pod železničním mostem byla v provozu stoupovna s 12 stoupovými pěcholy, úpravna s 4 nárazovými splavy podle Baňskosťavnických vzorů, dále amalgamace s tavící pecí. 

Toto zařízení bylo schopné během 18 hodin vytavit 30–45 marek stříbra (1 marka = 16 lotů = 233,856 g).
Při zkušebním provozu kolem roku 1881 bylo vyrobeno 57 marek a 4 loty stříbra.

Dále byla vlastníky štoly Lehnschafter, Alt Allerheiligen,Allerheiligen,Liebefrauen a Kreuz. V těchto dolech byly připraveny dobývky na žilách Josefi, Franzisci, Jesukindlein, Lehnschafter  a  Wenzler,  a částečně tam také začal provoz. Avšak na základě nedostatku peněz a nerovnostem ve společnosti byl provoz na dolech roku 1853 zastaven.

Na základě zmíněných problémů a špatnému hospodaření upadlo těžařstvo do problémů a muselo v roce 1853 prodat tavírnu i stoupovnu, aby uspokojilo pohledávky těžařství. Stoupovna byla přeprodána jako prádelna lnu a tavírna jako sklářská Huť.

V roce 2014 ještě oba komplexy stojí , ovšem ze stoupovny zbyla jen ruina.                                                                                                                                                                                                     

 Současnost na dole Lehnschafter

 Mineralogie rudní oblasti Osek-Hrob-Mikulov

Rudní ložisko v oblasti Osek -Hrob -Mikulov je tvořeno hydrotermálními žílami prostupujícími Krušnohorské krystalinikum.

To je v místě reprezentováno zejména ortorulami, v menší míře pak pararulami. Hydrotermální ložisko  je dle české klasifikace řazeno mezi ložiska kyzové polymetalické asociace (p-poll), menší část zrudnělích partií lze patrně přiřadit do minerální asociace takzvané pěti prvkové formace (as-coni)

Hlavním exploatovaným kovem v oblasti bylo stříbro (Ag). To bylo získáváno v okolí Mikulova převážně z minerálů obsahujících jej primárně ve svém základním chemickém vzorci. Jednalo se zejména o ryzí stříbro, argentit (respektive akantit Ag₂S), proustit (Ag₃AsS₃) V menší míře, převážně v mikroskopických nábrusech, zde byl zjištěn Pyrargyryt (Ag₃SbS₃) stefanit (Ag₅SbS₄ )  tetraedrit 
(Cu₁₂Sb₄S₁₃) a stanin (Cu₂FeSnS.)

V okolí Oseka a Hrobu byl hlavním rudonosným minerálem galenit (PbS) obsahující stříbro jakožto prvek,zastupující olovo v základním chemickém vzorci jako príměs.

Dalším kovem, těženým zde, pak bylo olovo  získávané z galenitu , v menší míře i měď, získávána z tetraedritu a staninu.
Doprovodné minerály obsahující kovy jsou na ložisku reprezentovány zejména arsenopyritem (FeAsS).

Ten tvoří vskutku podstatnou část zrudnění na ložisku a byl  považovány za nežádoucí příměs. Na několika místech v oblasti je výskyt arsenu  i  v jiných minerálech (ryzi arsen - As , Farmakolit- CaHAsO₄ ⋅ 2 H₂O) natolik velký, že je některými badateli část rudních žil řazena do pětiprvkové asociace. Na ložisku však naopak téměř absentuje antimon (Sb).

Dalšími minerály obsahujícími  kovy  na ložisku je pak  pyryt (FeS₂) a v menší míře i sfalerit (ZnS). Ani  jeden z těchto kovů zde však nebyl získáván, o čemž svědčí nálezy slitků nalezených v místech, kde  byli ve středověku situovány tavící pece.

Tyto slitky  dle spektrální analýzy obsahují arsen železo a zinek. Dále pak zejména síru.

Nerosty tvořící nerudní výplň těžených žil jsou zejména vícegenerační bílý až šedivý křemen (SiO₂) v menší míře pak jako nejmladší výplň žil bezbarvý bílý až nažloutlý kalcit ( CaCO₃) dolomit, (CaMg(CO₃)₂) a zelený fluorit(CaF₂)

Na ložisku nebyly nově zjištěny prakticky žádné sekundární nerosty s výjimkou recentně vznikajícího sádrovce (CaSO₄ ⋅ 2H₂O)
Zvláštností je i těžba antracitu  v Mikulově .Ve štole lehnschafter je zastižena asi 3 centimetry mocná sloj antracitu, ale v lese nad štolou lehnschafter je štola, ve které se nachází až 75 cm mocná sloj antracitu.

 Toto uhli bylo patrně používáno v kovárnách.

Závěrem pár slov o průzkumu na tomto dole

V počátcích průzkumu se práce soustředila jen na přístupné části dolu,ale postupem času se zjistilo, že je potřeba občas odvodnit kus nějakého úseku a nebo vystrojit nějaký komín či hloubení. Tímto se vždy otevře 

další cesta do prostor, ve kterých dlouhá staletí nikdo nebyl. Takovéto prostory jsou do detailu zmapovány, nafoceny a následně nějakým rozumným způsobem zabezpečeny, tak aby nebylo poznat, že se jedná o

novou práci. Vždy postupujeme s citem. Pokud je potřeba něco dát do pořádku, tak se to dělá přesně tak, jak se to dělalo v 16. nebo 18. století. Díky tomu máme velikou zkušenost s Hornickou prací prováděnou tímto způsobem.

Často tak bylo stráveného v podzemí mnoho hodin při svitu olejového kahance s želízkem a mlátkem v ruce což byla skvělá zkušenost a dnes díky tomu znám odpovědi na mnoho otázek, na které nebyl dosud nikdo schopen dát odpověď.

Když prochází dolem člověk, který se dívá jen na cestu před sebou, tak toho opravdu moc nevidí, ale pokud je člověk pozorný a všímá si věcí, které se různě povalují po podlaze, nebo se začne prohrabávat starým skladištěm dřeva, a nebo se jen tak začne dívat na stěny štol, tak má v hlavě najednou spoustu podobných otázek jako:

proč ten horník tesal zádlab na takovém ne normálním místě, k čemu mi tady sloužilo to prkénko, které je osazeno ve výšce kolen a nebo proč je strop výdřevou snížen tak, že se člověk musí hodně sehnout, proč je výdřevou snížen strop , i když je nad ní pevná skála a výztuž zde v podstatě nic nepodpírá.

A proč jsou všude u stropu vyvrtané dírky o průměru 5 mm a proč jsou vývrty na nálože vrtané tak, že jsou hranaté.

Měl snad hranatý vrták? ( Hranatý vrták sice měl, ale i s hranatým vrtákem uděláte kulatou díru, nebo snad ne?? ) Proč jsou na stěnách stol naplácané ty proužky jílu kolem do kola? Potkal jste už permoníka? A proč vlastně teče ta voda na boku štoly ve vysekaném žlabu ve skále a ne po podlaze? Častou otázkou návštěvníků je i to, zda se našel už i nějaký ten zavalený horník. Jaké měl úrazy a nemoci. Nosil horník ve středověku ochranné brýle? Ha!! Dost dobrá otázka, že?

 Podle vyobrazení v knihách brýle nenosil, ale zkuste si vzít do ruky želízko a mlátek, postavte se někam na čelbu štoly ,pokračujte v práci, která zde byla přerušena někdy před 300 lety a dělejte to presně tak, jako ten starý horník. A hlavně tu práci dělejte alespoň tři hodiny v kuse.

 Pak poznáte, proč je zde to prkenko, ty malé dírky u stropu, proč je ta chodba za mnou začouzená jen do půlky . Dokonce poznáte, zda měl ten horník na očích brýle, jaký úraz byl nejčastější a možná vám i dojde, na jakou nemoc ve stáří zemřel....

Jak se zdá, tak průzkum podzemí není jen o tom, že člověk vezme pásmo, úhloměr, fotoaparát a jde něco zkoumat. Průzkumem je i to, že se člověk dívá pozorně kolem sebe a hlavně se dívá kam, vlastně šlape.

 Nedávno byl v Mikulově, v docela hezkém dole, proveden průzkum a zabezpečení jednou nejmenovanou firmou. Ten důl jsem znal ze svého mládí a tenkrát byl kompletně vybaven tak, jak byla ukončena těžba v 18.stoleti.

Na podlaze dokonce byla hromada dovezenych rucně dělaných šištiček z jílu, které se používají v dolech k ucpávání náloží. Na některých šiškách byl dokonce patrný i otisk dlaně starého horníka.

No prostě paráda!! Když jsem měl nedávno možnost si tento důl znovu po letech prohlédnout, tak jsem nevěřil vlastním očím. Na podlaze již ta prkenná podlaha neni a stará výdřeva je také pryč. Na otázku kde jsou šištičky jsem dostal odpověď,ze jsou proste pryč, protože jsou kluzké a špatně se po nich chodi.

(Text: Pavel Chaloupka)